VEDOLIZUMAB POTVRZUJE SVOU ÚČINNOST Z KLINICKÝCH STUDIÍ I V KLINICKÉ PRAXI

Počátkem září proběhlo oficiální uvedení vedolizumabu (VDZ), biologického přípravku s komerčním názvem Entyvio, který je určený pro léčbu pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD), do klinické praxe v České republice. Úkolu představit základní parametry registračních studií a dosavadní zkušenosti s tímto lékem z reálné klinické praxe se v rámci odborného sympozia konaného 8. září v Planetáriu Praha ujal MUDr. Luděk Hrdlička, z gastroenterologického oddělení polikliniky Budějovická a IBD centra Nemocnice Hořovice.

Před uvedením do klinické praxe prochází všechny nové léky přísným preklinickým a klinickým zkoušením. Ne jinak tomu bylo i v případě VDZ. V rámci programu klinických studií fáze III s názvem GEMINI proběhl s tímto biologikem rozsáhlý výzkum zaměřený na jeho bezpečnost a účinnost u nemocných s ulcerózní kolitidou (UC) a Crohnovou chorobou (CD). Klinické hodnocení GEMINI I se zaměřilo na pacienty s UC, další dvě studie (GEMINI II a III) testovaly účinnost a bezpečnost VDZ u nemocných s CD.

Vedolizumab v léčbě nemocných s ulcerózní kolitidou

Do studie GEMINI I bylo zařazeno celkem 895 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní UC (Mayo skóre od 6 do 12) s tím, že endoskopické subskóre mělo hodnotu 2 nebo vyšší a nemocní museli prokazatelně selhat na dosavadní konvenční či biologické léčbě, popř. tuto terapii netolerovali nebo měli závažné nežádoucí účinky. Selhání předchozí anti-TNF terapie bylo zaznamenáno u více než 40 % z celkového počtu zařazených. Design studie byl navržen tak, aby umožnil postihnout jak krátkodobý účinek hodnocený v týdnu 6, tak dlouhodobé působení udržovací léčby v týdnu 52.1

Při hodnocení indukční fáze v týdnu 6 (po podání dvou infuzí VDZ v týdnu 0 a 2) vykazovalo klinickou odpověď 47,1 % nemocných v aktivně léčené skupině v porovnání s 25,5 % v placebové větvi. Také po roce léčby vykazoval VDZ velmi dobrou efektivitu, klinické remise v týdnu 52 dosáhlo 42 % aktivně léčených pacientů ve srovnání s 16 % v placebové větvi. Jak v indukční fázi, tak po roce léčby dosahoval VDZ jednoznačného a statisticky vysoce signifikantního klinického účinku. Podle očekávání byl zaznamenán lepší výsledek roční léčby VDZ u subpopulace anti-TNF naivních nemocných (klinické remise dosáhlo 46 % naivních oproti 37 % pacientů po selhání minimálně jednoho anti-TNF přípravku). Potěšitelné je také, že 31,4 % pacientů užívajících perorální kortikosteroidy při vstupní návštěvě dosáhlo při léčbě VDZ v týdnu 52 tzv. steroid-free remise. Průkazná pozitivní data VDZ zaznamenal i při hodnocení slizničního hojení.1,2,3

Vedolizumab v léčbě pacientů s Crohnovou chorobou

Do studie GEMINI II bylo zařazeno 1115 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní CD (Crohn´s disease activity index; CDAI 220–450), u nichž bylo zaznamenáno selhání alespoň jedné konvenční farmakoterapie anebo předcházející anti-TNF léčby, přičemž biologicky naivní byla přibližně polovina účastníků studie. Design této klinické studie byl podobný jako v případě GEMINI I a zahrnoval hodnocení úvodní indukční fáze v týdnu 6 (po infuzi v týdnu 0 a 2) a dlouhodobé udržovací léčby v týdnu 52.4

Přestože podání VDZ vedlo v indukční fázi k dosažení statisticky významně vyššího počtu pacientů v klinické remisi v porovnání s placebem (15 % vs. 7 %; p = 0,02), výsledky naznačily, že u nemocných s CD není nástup účinku tak rychlý jako v případě UC. V dlouhodobém horizontu nicméně vykazoval VDZ velmi dobrou efektivitu. V týdnu 52 došlo ke klinické remisi u 39 % aktivně léčených s CD oproti 22 % v placebové skupině (p ˂ 0,001). Efektivita dlouhodobé terapie byla opět vyšší v subpopulaci biologicky naivních (klinické remise dosáhlo 52 % naivních vs. 28 % pacientů po selhání minimálně jednoho anti-TNF přípravku). Také dosažení remise bez kortikosteroidů bylo obdobné (32 % aktivně léčených) jako ve studii GEMINI I.3,4,5

Studie GEMINI III navazovala na předchozí klinické hodnocení a byla zaměřená na sledování účinnosti a bezpečnosti indukční terapie VDZ u pacientů s CD po selhání předchozí anti-TNF léčby (75 % pacientů), indukční fáze byla navíc doplněna o 3. infuzi v týdnu 6 a přibylo hodnocení účinnosti terapie v týdnu 10 (tj. 4 týdny po poslední infuzi v 6. týdnu). V subpopulaci anti-TNF selhávajících pak klinické remise v 10. týdnu dosáhlo 27 % léčených VDZ.6

Zkušenosti z reálné klinické praxe

Kromě registračních studií má VDZ v současné době k dispozici i množství dat z běžné klinické praxe (tzv. Real-World Experience; RWE), ať už v podobě kohortového sledování, kazuistik nebo výstupů z klinických registrů. Dostupné publikace RWE dat evropských autorů pocházejí z Belgie, Irska, Švédska, Holandska, Německa, Španělska, Řecka a Francie, již více než desítku prací na toto téma publikovali také američtí autoři.

A jaké jsou tedy zkušenosti z léčbou VDZ v reálné praxi? Např. německý registr popisuje podání VDZ u 97 pacientů s CD a 115 nemocných s UC. Jen minimum jedinců s CD bylo biologicky naivních (5,2 %) a téměř 70 % selhalo na předchozích dvou anti-TNF přípravcích, v kohortě s UC bylo 24,3 % nemocných bez předchozí zkušenosti s biologickou léčbou, 26,1 % přešlo na VDZ po selhání jednoho a stejný počet po selhání dvou anti-TNF přípravků, 23,5 % mělo negativní zkušenost dokonce se třemi těmito léčivy. Hodnocena byla efektivita indukční léčby v týdnu 6 a 14 v porovnání se základní aktivitou nemoci před nasazením VDZ. Výsledky registru v obou diagnostických skupinách potvrzují přibližně poloviční snížení aktivity choroby (měřeno HBI skóre a parciálním Mayo skóre) v týdnu 14. Klinické odpovědi bylo po 14 týdnech dosaženo u cca 60 % pacientů s CD a u 22 % z nich došlo k remisi, podobné klinické výsledky byly zaznamenány také v kohortě s UC. U přibližně poloviny pacientů, kteří užívali kortikoterapii, bylo možné po 14 týdnech tuto léčbu vysadit.7

Za velmi reprezentativní lze považovat i práci francouzských autorů, kteří popisují kohortové sledování léčby VDZ u 173 pacientů s CD a 121 nemocných s UC, přičemž zařazeno bylo jen minimum anti-TNF naivních pacientů (1 % s CD a 2 % s UC). Výsledky jsou podobně příznivé, jako při hodnocení německého registru. Klinická odpověď v týdnu 14 oscilovala v obou diagnostických skupinách kolem 60 %, remise bylo dosahováno u více než 35 % sledovaných (36 % s CD a 39 % s UC) a obdobný byl i počet nemocných bez nutnosti podávání kortikosteroidů (31 % s CD a 36 % s UC). Navazující kohortové sledování skupiny pacientů s CD potvrzuje, že tento příznivý steroidy-šetřící efekt přetrvával i v týdnech 22 a 30.8,9

Dosavadní RWE data tedy nejen potvrzují výsledky registračních studií, podle kterých je Entyvio efektivní jak v terapii pacientů s IBD anti-TNF naivních, tak po selhání inhibitorů TNFα, ale v některých parametrech, např. v remisi bez kortikosteroidů, efektivitu VDZ prokázanou v klinických hodnoceních dokonce překonávají. 1,4,6,7,8,9

Zdroj: Entyvio launch-sympozium „Mise do dlouhodobé remise“. Videozáznam přednášky MUDr. Luďka Hrdličky – „Entyvio – klíčová data z registračních studií, RWE“. Planetárium Praha, 8. 9. 2016.

 

Reference:

  1. Feagan BG, et al. N Engl J Med. 2013;369:699–710.
  2. Feagan et al. Am J Gastroenterol 2012;
  3. SPC Entyvio
  4. Sandborn WJ, et al. N Engl J Med. 2013;369:711–721.
  5. Hanauer et al. Am J Gastroenterol 2012
  6. Sands B, et al. Gastroenterology 2014;147:618–627.
  7. Baumgart DC, et al. Aliment Pharmacol Ther 2016. Epub 01 April 2016.
  8. Amiot A, et al. Clin Gastroenterol Hepatol 2016. Epub 22 February 2016.
  9. Amiot A, et al. J Crohn’s Colitis 2016;10(Suppl 1):S313-S314. Abstract P427.

CZ/VED/1609/0042a

ENTYVIO

Zkrácené informace o přípravku

Název: Entyvio 300 mg prášek pro koncentrát pro infuzní roztok. Složení: Jedna injekční lahvička obsahuje vedolizumabum 300 mg. Po rekonstituci jeden ml obsahuje vedolizumabum 60 mg. Seznam pomocných látek viz SPC. Indikace: Léčba dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní ulcerózní kolitidou nebo se středně těžkou až těžkou aktivní Crohnovou chorobou, u nichž buď nastala neadekvátní odpověď na konvenční terapii nebo na antagonistu tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFα), nebo došlo ke ztrátě odpovědi na léčbu, nebo kteří uvedenou léčbu netolerují. Dávkování a způsob podání: Doporučená dávka je 300 mg podávaných i.v. infuzí v týdnu nula, dva a šest a dále pak každých osm týdnů. Ulcerózní kolitida: Pokud se neprokáže léčebný přínos do týdne 10, je zapotřebí léčbu ukončit. Crohnova choroba:Pacienti, u nichž nedošlo k odpovědi na léčbu, mohou mít prospěch z dávky v týdnu 10. U pacientů, kteří na léčbu reagují, se má v léčbě pokračovat od týdne 14 každých osm týdnů. Pokud se neprokáže léčebný přínos do týdne 14, léčba pacientů s Crohnovou chorobou se má ukončit. Při poklesu odpovědi mohou mít někteří pacienti prospěch ze zvýšení frekvence podávání přípravku Entyvio 300 mg na každé čtyři týdny. Pokud bude léčba přerušena a bude zapotřebí léčbu obnovit, je možné zvážit podávání každé čtyři týdny. Bezpečnost a účinnost vedolizumabu u dětí ve věku od 0 do 17 let nebyla dosud stanovena. U starších pacientů se úprava dávkování nevyžaduje. Přípravek je určen pouze k intravenóznímu podání jako intravenózní infuze po dobu 30 minut. Před podáním je zapotřebí jej rekonstituovat a dále naředit (viz SPC). Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Aktivní závažné infekce, jako jsou tuberkulóza, sepse, cytomegalovirus, listerióza, a oportunní infekce, jako je progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML). Zvláštní upozornění: Všechny pacienty je třeba nepřetržitě sledovat během každé infuze a dále přibližně jednu hodinu (u prvních dvou infuzí dvě hodiny) po ukončení infuze. Byly hlášeny reakce související s infuzí (IRR) a hypersenzitivní reakce. Existuje potenciální zvýšené riziko oportunních infekcí nebo infekcí, pro něž je střevo ochrannou bariérou. Před zahájením léčby musí být pacienti vyšetřeni na tuberkulózu. Pokud vznikne podezření na PML, léčba se musí přerušit; pokud se potvrdí, léčba se musí trvale zastavit. Souběžné používání přípravku s biologickými imunosupresivy se nedoporučuje. Při léčbě se může pokračovat v očkování neživými vakcínami. Očkování vakcínou proti chřipce se má provádět injekčním podáním ve shodě s rutinní klinickou praxí. Ostatní živé vakcíny lze podávat pouze v případě, že přínosy jasně převažují nad riziky. Vedolizumab podávaný pacientům bez souběžné léčby kortikosteroidy může být méně účinný v indukci remise Crohnovy choroby než při souběžné lěčbě kortikosteroidy. Lékovéinterakce: Společné podávání kortikosteroidů, imunomodulátorů a aminosalicylátů nemá klinicky významný účinek na farmakokinetiku vedolizumabu. Živé vakcíny, zejména perorální živé vakcíny, je nutno s přípravkem Entyvio používat s opatrností. Těhotenství a kojení: Ženy, které mohou otěhotnět, mají používat adekvátní antikoncepci a pokračovat v jejím užívání nejméně 18 týdnů od poslední léčby. Podávání přípravku Entyvio v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje, pokud přínos jeho podávání jasně nepřeváží nad potenciálním rizikem pro matku i plod. Vedolizumab byl zjištěn v mateřském mléce. Při použití vedolizumabu u kojících žen je třeba vzít v úvahu přínos léčby pro matku a potenciální rizika pro kojence. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Přípravek Entyvio má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, protože u malého počtu pacientů byly hlášeny závratě. Nežádoucí účinky: Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou infekce (jako jsou nazsofaryngitida, infekce horních cest dýchacích, bronchitida, chřipka a sinusitida), bolest hlavy, nauzea, pyrexie, únava, kašel, artralgie. Byly také hlášeny reakce v místě injekce. Ostatní viz SPC. Ve studiích byly hlášeny závažné infekce, které zahrnují tuberkulózu, sepse (některé fatální), salmonelovou sepsi, listeriovou meningitidu a cytomegalovirovou kolitidu. Během léčby vedolizumabem se mohou vytvořit protilátky proti vedolizumabu, z nichž většina je neutralizujících. Reakce související s infuzí jsou hlášeny po infuzi vedolizumabu u pacientů s protilátkami proti vedolizumabu. Doba použitelnosti: 3 roky. Stabilita po otevření před použitím rekonstituovaného roztoku v injekční lahvičce byla prokázána po dobu 8 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C. Kombinovaná stabilita po otevření před použitím přípravku Entyvio v injekční lahvičce a infuzního vaku s injekčním roztokem chloridu sodného 9mg/ml (0,9%) činí celkem 12 hodin při teplotě 20 °C – 25 °C nebo 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C. Chraňte rekonstituovaný roztok v injekční lahvičce nebo naředěný roztok v infuzním vaku před mrazem. Zvláštní požadavky na podmínky uchovávání: Injekční lahvičku uchovávejte v chladničce (2 °C- 8 °C) v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Držitel rozhodnutí o registraci: Takeda Pharma A/S, Dybendal Alle 10, 2630 Taastrup, Dánsko. Registrační číslo: EU/1/14/923/001. Datum poslední revize: 20. 2. 2019

Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a je vydáván pouze na lékařský předpis. Před předepsáním se seznamte s úplným zněním Souhrnu údajů o přípravku.

Název: Entyvio 300 mg prášek pro koncentrát pro infuzní roztok. Složení: Jedna injekční lahvička obsahuje vedolizumabum 300 mg. Po rekonstituci jeden ml obsahuje vedolizumabum 60 mg. Seznam pomocných látek viz SPC. Indikace: Léčba dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní ulcerózní kolitidou nebo se středně těžkou až těžkou aktivní Crohnovou chorobou, u nichž buď nastala neadekvátní odpověď na konvenční terapii nebo na antagonistu tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFα), nebo došlo ke ztrátě odpovědi na léčbu, nebo kteří uvedenou léčbu netolerují. Dávkování a způsob podání: Doporučená dávka je 300 mg podávaných i.v. infuzí v týdnu nula, dva a šest a dále pak každých osm týdnů. Ulcerózní kolitida: Pokud se neprokáže léčebný přínos do týdne 10, je zapotřebí léčbu ukončit. Crohnova choroba:Pacienti, u nichž nedošlo k odpovědi na léčbu, mohou mít prospěch z dávky v týdnu 10. U pacientů, kteří na léčbu reagují, se má v léčbě pokračovat od týdne 14 každých osm týdnů. Pokud se neprokáže léčebný přínos do týdne 14, léčba pacientů s Crohnovou chorobou se má ukončit. Při poklesu odpovědi mohou mít někteří pacienti prospěch ze zvýšení frekvence podávání přípravku Entyvio 300 mg na každé čtyři týdny. Pokud bude léčba přerušena a bude zapotřebí léčbu obnovit, je možné zvážit podávání každé čtyři týdny. Bezpečnost a účinnost vedolizumabu u dětí ve věku od 0 do 17 let nebyla dosud stanovena. U starších pacientů se úprava dávkování nevyžaduje. Přípravek je určen pouze k intravenóznímu podání jako intravenózní infuze po dobu 30 minut. Před podáním je zapotřebí jej rekonstituovat a dále naředit (viz SPC). Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. Aktivní závažné infekce, jako jsou tuberkulóza, sepse, cytomegalovirus, listerióza, a oportunní infekce, jako je progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML). Zvláštní upozornění: Všechny pacienty je třeba nepřetržitě sledovat během každé infuze a dále přibližně jednu hodinu (u prvních dvou infuzí dvě hodiny) po ukončení infuze. Byly hlášeny reakce související s infuzí (IRR) a hypersenzitivní reakce. Existuje potenciální zvýšené riziko oportunních infekcí nebo infekcí, pro něž je střevo ochrannou bariérou. Před zahájením léčby musí být pacienti vyšetřeni na tuberkulózu. Pokud vznikne podezření na PML, léčba se musí přerušit; pokud se potvrdí, léčba se musí trvale zastavit. Souběžné používání přípravku s biologickými imunosupresivy se nedoporučuje. Při léčbě se může pokračovat v očkování neživými vakcínami. Očkování vakcínou proti chřipce se má provádět injekčním podáním ve shodě s rutinní klinickou praxí. Ostatní živé vakcíny lze podávat pouze v případě, že přínosy jasně převažují nad riziky. Vedolizumab podávaný pacientům bez souběžné léčby kortikosteroidy může být méně účinný v indukci remise Crohnovy choroby než při souběžné lěčbě kortikosteroidy. Lékovéinterakce: Společné podávání kortikosteroidů, imunomodulátorů a aminosalicylátů nemá klinicky významný účinek na farmakokinetiku vedolizumabu. Živé vakcíny, zejména perorální živé vakcíny, je nutno s přípravkem Entyvio používat s opatrností. Těhotenství a kojení: Ženy, které mohou otěhotnět, mají používat adekvátní antikoncepci a pokračovat v jejím užívání nejméně 18 týdnů od poslední léčby. Podávání přípravku Entyvio v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje, pokud přínos jeho podávání jasně nepřeváží nad potenciálním rizikem pro matku i plod. Vedolizumab byl zjištěn v mateřském mléce. Při použití vedolizumabu u kojících žen je třeba vzít v úvahu přínos léčby pro matku a potenciální rizika pro kojence. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Přípravek Entyvio má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, protože u malého počtu pacientů byly hlášeny závratě. Nežádoucí účinky: Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou infekce (jako jsou nazsofaryngitida, infekce horních cest dýchacích, bronchitida, chřipka a sinusitida), bolest hlavy, nauzea, pyrexie, únava, kašel, artralgie. Byly také hlášeny reakce v místě injekce. Ostatní viz SPC. Ve studiích byly hlášeny závažné infekce, které zahrnují tuberkulózu, sepse (některé fatální), salmonelovou sepsi, listeriovou meningitidu a cytomegalovirovou kolitidu. Během léčby vedolizumabem se mohou vytvořit protilátky proti vedolizumabu, z nichž většina je neutralizujících. Reakce související s infuzí jsou hlášeny po infuzi vedolizumabu u pacientů s protilátkami proti vedolizumabu. Doba použitelnosti: 3 roky. Stabilita po otevření před použitím rekonstituovaného roztoku v injekční lahvičce byla prokázána po dobu 8 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C. Kombinovaná stabilita po otevření před použitím přípravku Entyvio v injekční lahvičce a infuzního vaku s injekčním roztokem chloridu sodného 9mg/ml (0,9%) činí celkem 12 hodin při teplotě 20 °C – 25 °C nebo 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C. Chraňte rekonstituovaný roztok v injekční lahvičce nebo naředěný roztok v infuzním vaku před mrazem. Zvláštní požadavky na podmínky uchovávání: Injekční lahvičku uchovávejte v chladničce (2 °C- 8 °C) v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Držitel rozhodnutí o registraci: Takeda Pharma A/S, Dybendal Alle 10, 2630 Taastrup, Dánsko. Registrační číslo: EU/1/14/923/001. Datum poslední revize: 20. 2. 2019

Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a je vydáván pouze na lékařský předpis. Před předepsáním se seznamte s úplným zněním Souhrnu údajů o přípravku.