ENTYVIO

Malé ohlédnutí za 36. Českým a slovenským gastroenterologickým kongresem

MUDr. Jan Matouš
2. interní klinika
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

36. Český a slovenský gastroenterologický kongres se konal v Praze ve dnech 27. 11. – 29. 11. 2019. Jeho součástí bylo i satelitní sympozium pořádané firmou Takeda zaměřené na účinnost vedolizumabu (Entyvio) terapii idiopatických střevních zánětů, ve kterém se svými příspěvky vystoupili tři přednášející.

Váženým hostem a zároveň prvním přednášejícím byl pan profesor Gerassimos J. Mantzaris, vedoucí gastroenterologického oddělení Evangelismos-Ophthalmiatreion Athinon-Polycliniki Hospitals v Athénách v Řecku a čestný člen organizace ECCO.

Tématem jeho brilantní přednášky byla první publikovaná „head to head“ studie srovnávající dvě zavedená biologika používaná v léčbě ulcerózní kolitidy (1). Profesor Mantzaris nejprve poukázal na nedostatek srovnávacích dat v klinických studiích týkajících se možností terapie idiopatických střevních zánětů.  Většina současných poznatků a doporučených postupů je sice založena na metaanalýzách výsledků studií, ale častým problémem při srovnávání těchto výsledků jsou rozdílně nastavené endpointy, nekoherentnost zařazených pacientů, tedy variabilní design těchto studií.

Až do roku 2019 nebyla publikována žádná klinická studie přímo porovnávající dvě různá biologika v léčbě IBD.  První srovnávací studie z roku 2019 –  VARSITY – porovnává účinnost biologické anti TNF terapie – adalimumabem ve srovnání s terapií antiintegriny  – vedolizumabem. Primárním cílem bylo navození klinické remise v 52. týdnu terapie.  V tomto obdobní dosáhlo klinické remise 31,1% nemocných léčených vedolizumabem (VDZ) oproti 22,5% léčených adalimumabem (ADA).

Sekundárními cíli bylo dosažení slizničního zhojení.  Zde byly opět významně lepší výsledky ve skupině pacientů léčených vedolizumabem (39,9% VDZ oproti 27,7% ADA). Rozdíl nebyl nalezen v četnosti navození „steroid free“ remise.

Výsledky této studie navíc vyvrátily všeobecné přesvědčení, že terapie ulcerozní kolitidy vedolizumabem vyžaduje delší časový horizont k hodnocení účinnosti. Procento pacientů, kteří dosáhli remise, bylo u nemocných léčených vedolizumabem vyšší již ve 14. týdnu (67,1% VDZ vs 45,9% ADA). V rámci subanalýz byl vedolizumab úspěšnější v navození remise a slizničního zhojení u skupiny anti TNF naivních pacientů.

Histologické zhojení se stává čím dál důležitějším cílem v terapii idiopatických střevních zánětů. Ukazuje se, že dosažení histologické remise snižuje u ulcerózní kolitidy  riziko relapsu, hospitalizace, operace a vzniku kolorektálního karcinomu (2,3,4). Obzvlášť důležitá jsou data ze studie VARSITY týkající se nálezu slizničního zhojení hodnoceného z histologických vzorků patologem. V tomto parametru bylo dosaženo lepších výsledků u pacientů léčených vedolizumabem.

Na základě výsledků studie VARSITY by tedy měla být terapie vedolizumabem u pacientů se středně závažnou až těžkou ulcerózní kolitidou zvažována jako terapie první volby.

Druhým přednášejícím byl pan doktor Tomáš Vaňásek z Hradce Králové, který vystoupil s přednáškou „Vedolizumab a ulcerózní kolitida“. Ve svém sdělení zdůraznil nutnost časného nasazení biologické terapie. Shrnul výsledky studie GEMINI I (5). Účinnost se hodnotila ve smyslu udržení klinické remise v 52. týdnu. Pacienti byli rozděleni do skupin na základě předchozí selhané terapie. Remisi udrželo 41,8% nemocných, kteří vedolizumab dostávali každých 8 týdnů a 44,8 %, u kterých byl vedolizumab aplikován v intervalu každé 4týdny.

Doktor Vaňásek zopakoval unikátní bezpečnostní profil vedolizumabu (6,7,8) (především v porovnání s terapií anti TNF). Dále zmínil nevhodné indikace, kterými jsou fulminantní kolitida a kolitida s dominantní mimostřevní symptomatologií. Nakonec shrnul dostupnost vedolizumabu (Entyvio) v českých podmínkách včetně indikačních kritérií.

Posledním přednášejícím byl pan docent Vladimír Zbořil z Fakultní nemocnice Brno. Tématem jeho sdělení byl význam vedolizumabu v terapii Crohnovy nemoci. Zmínil výsledky konsorcia VICTORY (8), které srovnávalo účinnost vedolizumabu oproti účinnosti anti-TNF terapie, do které byli zařazeni pacienti z více než 10 velkých center v USA.  Příznivější výsledky byly zaznamenány u vedolizumabu, dále v podskupině jedinců s kratší dobou trvání nemoci. Během terapie vedolizumabem bylo zaznamenáno méně závažných nežádoucích účinků.

Druhou zmíněnou studií, byla studie VERSIFY (9) jež hodnotí účinnost vedolizumabu v navození endoskopické remise a slizničního hojení (definovaného jako absence ulcerací) u středně až vysoce aktivní Crohnovy nemoci. Ve skupině léčené vedolizumabem dosáhlo endoskopické remise  12% a slizničního zhojení  15% pacientů během 26 týdenní terapie. Lepších výsledků bylo dosaženo ve skupině anti TNF naivních pacientů.

Docent Zbořil zmínil i vlastní zkušenosti s podáváním vedolizumabu a případy, kdy je nasazení vedolizumabu obzvlášť výhodné oproti anti TNF biologické terapii –  například věk nemocných nad 60 let, pacienti s autoimunitami, známým imunodeficitem.

Závěrem lze říci, že výsledky zmíněných recentních studií ukázaly vyšší účinnost vedolizumabu v některých parametrech v terapii idiopatických střevních zánětů oproti anti TNF terapii a především jeho favorizující bezpečností profil. Výsledky randomizovaných klinických studií potvrzují také data z reálné klinické praxe.

Reference:

1. Sands BE, et al. N Engl J Med 2019;381:1215-26. DOI: 10.1056/NEJMoa1905725
2. Riley SA, et al. Gut. 1991;32:174-8.
3. Travis SPL, et al. Aliment Pharmacol Ther. 2011;34:113-24.
4. Gupta RB, et al. Gastroenterology. 2007;133:1099-105.
5. Feagan BG et al. NEJM 2013; 369 (8): 699-710
6. Narula N, et al. Am J Gastroenterol. 2018; doi. 10.1038/s41395-018-0162-0
7. Lukin DJ, et al. J Crohns Colitis 2018;12:S036 (abstract DOP009).
8. Faleck D, et al. ECCO 2018; Abstract OP026
9. Danese S.et al. J Crohns Colitis, 2018;12(suppl 1; abstr OP023):S016-S017

CZ/VED/2001/0002